Kalhotky

Toto shrnutí není k dispozici. Příspěvek zobrazíte kliknutím sem.

Nové prádlo

Dostalas dnes nové bílé krajkové prádlo.
A ráno jsi mi řekla, že na mne máš na večer něco vymyšleného.
Teď sedíš na posteli, v tureckém sedu, a právě jen v tom spodním prádle. Nejsme už nejmladší a nemáme už těla jako ze žurnálu, takže Tvůj břišní faldík částečně zakrývá sněhobílé kalhotky. Pod nimi je ještě "červená", vím. Tvá ňadra jsou v nové podprsence stále krásná, vyzývavá.
Ano, vím, jsem v Tvých očích sexuální loudil, co má "stále chuť", a Ty jaksi ne. A zatím nevím, co sis na mne "připravila".
Sedím naproti Tobě, jen v noční košili, stejně jako Ty, v tureckém sedu. A čekám.
Odněkud jsi vytáhla pásek, snad je to ten, jímž si před čtrnácti dny dostala na zadeček. Dostal jsem za úkol nastavit dlaně a na každou jsi mi uštědřila tři plácnutí. Zeptala ses, zda vím za co. Zakroutil jsem hlavou. "Za to, že sis to včera večer dělal sám", zní Tvá odpověď.
Už jen tento dialog způsobil, že se mi penis zase postavil. A tak mi vydouvá noční košili. Všimla sis toho. Nařizuješ mi, abych si na posteli stoupl na všechny čtyři, na "pejska", vykasalas mi noční košili a třikrát mne švihla přes holý zadek. Pálí to.
Pak sis na posteli zase sedla, přede mne, do tureckého sedu, a přimáčkla ses ňadry na můj obličej. Ale jen na chvíli, pak jsi mi hlavu stlačila do svého klína. Musím ji mít nepříjemně zakloněnou, abych byl jazykem a nosem schopen Tě dráždit přes kalhotky, jak předpokládám, že si to přeješ...
Jenže jsem za odměnu dostal páskem znovu na zadek. Přestávám se jazykem snažit, ale dozvídám se, že přestávat nemám. Že dostanu na zadek a přitom že se mám dál snažit...
Pásek sem tam i lehce štípne mezi půlky na šourku, jedna lehká rána způsobí bolest v kulkách. Asi jsi to pochopila, přestáváš.
Velíš mi zase si sednout.
Díváš se mi do očí, bereš do ruky můj penis. Stačí chvíle, a Tvou ruku skropily mé kapky...

Proč a nač

Ano, jsem "sexuální loudil", mám "pořád chuť", častěji než má partnerka.
A tak se mi hlavou honí různé fantazie.
A kdesi mám v archivu staré povídky...
A proč to v dnešní době nevystavit na web?
Když to lze v podstatě anonymně...